Historie chovu Norika ve Slezsku

Slezský norik, jak už sám název říká, byl vyšlechtěn v oblasti Slezska. Až do konce 19. stol. zde byl chován pouze teplokrevný kůň s pozadím krve orientální a to především Gidranů, uplatnili se zde angličtí polokrevníci a později tu měl vliv těžší teplokrevný kůň norfolkský, přičemž nejvíce se osvědčil 287 The Great Gun. Tento chov norfolků byl omezen pouze na okolí Opavy, kdežto západní hornatá část Slezska připadla do sféry vlivu norických hřebců. Výchozí klisní materiál byl tedy značně různorodý, nejlépe navazovali noričtí hřebci na krev norfolkskou a orientální. Slezští chovatelé během let 1900 - 1940 dokázali vytvořit pozměňovacím křížením importovaných norických hřebců rakouské a později v menší míře i bavorské provenience s domácími klisnami a cílevědomou plemenitbou s následnou selekcí svého slezského koně adaptovaného na místní podmínky. Importován byl i menší počet originálních norických klisen, které se též uplatnili v chovu. Značný význam pro zkvalitnění chovu slezského norika měl vznik koncentrovaných chovů (např. hřebčín statkáře Quido Riedla v Novém Dvoře u Opavy) a hříbárna v Bránkách u Opavy (založená 1878), kde byla odchovávána nejprve norfolkská a později již norická hříbata.

Na rozdíl od chovu chladnokrevníka v Čechách chov slezského norika nebyl nikdy rušen chladnokrevníkem belgickým. Prvními ze zakladatelů linií slezského norika jsou 41 Norbert (r.n.*1907) a 419 Bravo (r.n.*1914), tato linie se dochovala až do současnosti. Dalšími důležitými hřebci byli např. 12 Pfeilring (chl.b.*1920) , 412 Albin Theseus (r.n.*1920), pro zajímavost uvádím že tento hřebec stál modelem pro jezdeckou sochu Jana Žižky na Vítkově, a 342 Dietrich (r.n.*1921). V průběhu 2. světové války a německé okupace byla použita ve slezské oblasti celá řada originálních norických hřebců, z nichž nejvýznamnější byli hřebci: 2568 Klosterjäger (chl.b.*1937), 2526 Höllriegel (r.n.*1939), 2262 Gothenscherz (chl.b.*1940), 2500 Ritz Vulkan VIII (r.n.*1943) a dalšími zakladately dosud živých linií jsou hřebci 1350 Streiter Vulkan (r.n.*1939) a 1542 Nero Diamant VI (r.n.*1941). Válečnými událostmi v roce 1945 utrpěl chov slezského norika nejen ztrátou kvalitního klisního materiálu, ale hlavně ztrátou plemeníků domácího původu. Proto bylo opět dovezeno několik originálních norických hřebců. Nejúspěšnější byl koncem 50. let dovezený hřebec, strakoš 1747 Neuwirt Diamant IX (r.n.*1952), který kromě řady výborných synů působících ve Slezsku, je rovněž otcem hřebce 2009 Neugot - 2, který výrazným způsobem ovlivnil chov norických koní v Čechách. Koncem 60. let byl dovezen další významný hřebec 2934 Hubert Nero IX (r.n.*1964), který je mj. otcem hřebce Hubír 2 (*1968). Hubír byl zařazen jako kmenový hřebec norického chovu hřebčína Netolice a stal se otcem několika hřebců, z nichž byl ve slezském chovu úspěšně použit hřebec 2296 Hubír - 13, který dal syna 2415 Hugo. Posledními importovanými hřebci byli 2479 Ramsau s.v. (chl.b.*1982) a 2395 Maltum Vulkan (chl.b.*1983), který byl účelově použit k založení nové otcovské linie a téměř po celou dobu svého působení v chovu stál v hřebčíně Klokočov, což je v současné době středisko chovu slezského norického koně. Chovu slezského norika se v současnosti věnují i na Hradčanech u Rychnova nad Kněžnou a na farmě Štípa na Zlínsku.

Do roku 1970 byl slezský norik veden jako samostatné plemeno, poté byl spolu s belgickým koněm veden jako chladnokrevný kůň. Po roce 1989 byli chladnokrevní koně v ČR na základě genetické analýzy rozděleni do 3 populací - českomoravský belgický kůň (ČMB), norik (N) a slezský norik (SN). Po roce 1996 byla nejkvalitnější část populace slezských noriků zařazena do ochrany genových zdrojů.

Tato stručná historie byla zpracována zejména na podkladě textů:

časopis Koně ASChK (č.1/1999) - Slezský norik - historický vývoj a současnost 

Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku - kapitola Chov chladnokrevníka ve Slezsku od Drahoslava Misaře

Linie slezského norického koně

Uznané linie plemenných hřebců dle ŘPK slezského norika

1. SN-L-B 01    419 Bravo (n.r.,*1914) - aktivní

2. SN-L-B 02    103 Brigant (n.r.,*1937)

3. SN-L-F 01    2694 Fusch Vulkan XI (n.r.,*1956)

4. SN-L-G 01    2262 Gothenscherz (chl.b.,*1940) - aktivní

5. SN-L-H 01    2526 Höllriegel (n.r.,*1939) - aktivní

6. SN-L-H 02    2934 Hubert Nero IX (n.r.,*1964) - aktivní

7. SN-L-M 01    2505 Michl Vulkan VI (n.r.,*1943)

8. SN-L-N 01    1542 Nero Diamant VI (n.r.,*1941) - aktivní

9. SN-L-N 02    621 Nero Vulkan 45 (n.r.,*1935)

10.SN-L-N 03    1747 Neuwirt Diamant IX (n.r.,*1952) - aktivní

11.SN-L-N 04    41 Norbert (n.r.,*1907) - aktivní pouze v PK norika

12.SN-L-P 01     Pfeil Obb.(chl.b.) - 12 Pfeilring

13.SN-L-R 01    2500 Ritz Vulkan VIII (n.r.,*1943) - aktivní

14.SN-L-S 01    2693 Schrempf Diamant VIII (n.r.,*1956)

15.SN-L-S 02    1350 Streiter Vulkan (n.r.,*1939) - aktivní

Další aktivní linií v PK SN je linie Randolf

Zakladatelé původních linií slezského norika: 41 Norbert (n.r.,*1907), 419 Bravo (n.r.,*1914), 12 Pfeilring (chl.b.), 412 Albin Theseus (n.r.,*1920), 342 Dietrich (n.r.,*1921), 341 Atlas (chl.b.,*1925), 621 Nero Vulkan (n.r.,*1935), 103 Brigant (n.r.,*1937), 2568 Klosterjäger (chl.b.,*1937), 2526 Höllriegel (n.r.,*1939), 2505 Michl Vulkan VI (n.r.,*1943) a 517 Georg Vulkan VII (n.r.,*1943).

Další hřebci, kteří se podíleli na utváření slezského norika jsou: 1350 Streiter Vulkan (n.r.,*1939), 2262 Gothenscherz (chl.b.,*1940), 1542 Nero Diamant VI (n.r.,*1941), 2500 Ritz Vulkan VIII (n.r.,*1943), 1747 Neuwirt Diamant (n.r.,*1952), 2693 Schrempf Diamant VIII (n.r.,*1956), 2694 Fusch Vulkan XI (n.r.,*1956) a 2934 Hubert Nero IX (n.r.,*1964).

Slezský norický kůň dnes

 Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající v pěti až šesti letech stáří, delšího rámce, s dobrým osvalením.

Hlava suchá, ušlechtilá s oválnou očnicí, možný mírný klabonos, krk středně vysoko nasazený, přiměřeně dlouhý, klenutý, často s méně výrazným kohoutkem, dobře úhlovaná delší lopatka umožňující prostorný chod, hrudník středně hluboký, široký, oválný, středně dlouhý. Delší, pevný dobře s bedry vázaný hřbet, středně dlouhá, dobře vázaná pevná bedra, mohutná, delší, skloněná, široká a silně osvalená záď, s náznakem šavlovitého postoje pánevních končetin. Fundament suchý, kostnatý, klouby a šlachy výrazné, suché. Přiměřeně dlouhé a správně úhlované spěnky. Kopyta pevná, pružná a dobře utvářená.

Pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, dobrého charakteru, dobře živitelný, pohyblivý s prostornými chody.

Barvou převážně ryzáci až tmaví ryzáci, v menší míře hnědáci až tmaví hnědáci, omezeně vraníci a nevybělující bělouši. Výskyt bílých odznaků na hlavě a končetinách. Kůže tmavě pigmentovaná.

Plemeno se vyznačuje pozdnějším dospíváním cca v pěti letech stáří, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu.

Minimální tělesné míry při zápisu do PK

hřebci KVP 166, KVH 156, OHr 187, OHol 23 cm

klisny KVP 165, KVH 155, OHr 192, OHol 22 cm

zpracovala © Michaela Šindelářová 2013